Turistický kurz

Neděle 16.9. 2012, den, na který jsme my,  studenti druhého ročníku, nedočkavě čekali. Proběhly poslední překotné přípravy. Řízky usmaženy, věci zabaleny, dobrá nálada nastavena, takže zbývalo už jen zavřít dveře a vyrazit.

Sraz byl předurčen v Praze na půl desátou večer. Bez potíží jsme se sešli a vyrazili k našemu vlaku. Cesta byla dlouhá, ale my věděli, jak se zabavit, když už jsme nemohli spát. Koukali jsme z okna, poslouchali písničky ze sluchátek, hráli hry.

Po deseti hodinách jsme nestíhali dýchat vzrušením. Byli jsme tam, na Slovensku, byli jsme téměř na místě, u Tater, konečně. Vystoupili jsme a se svými věrnými společníky, taškami a kufrem, jsme po chvíli hledání našli místo našeho ubytování. Byla to taková malebná kouzelná chatička, která se nečekaně hodila do okolí, jako by vyrostla ze země.  Ubytovali jsme se, prohlédli si všechno, co nám chatička mohla nabídnout, dali si oběd a vyrazili na procházku. Ani únava nám nezkazila krásný pohled na ty hory, kameny po kterých jsme skákali jako laňky a vodopády, ve kterých jsme si zchladili nohy. Přišli jsme na chatu a šli na večeři. Není nic lepšího než si po procházce dát dobré jídlo. Večer jako bychom závodili, kdo dřív usne.

Další den měl být ještě lepší než ten předchozí. Ráno budíček, snídaně a šup na lanovku, která nás vyvezla čtyřmístnými kabinkami. Někteří z nás přímo bytostně nesnášejí výšky a tak se jim malinko motala hlava, ale nic tragického. Vyjeli jsme nahoru a všichni se shodli na jednom. Ta krajina je prostě překrásná. Pokračovali jsme v cestě nahoru, tentokrát už pěšky. Všechny nás celkem překvapilo, jak malé je Skalnaté pleso. Při takových překvapeních má pak člověk takový vtíravě smutný pocit, že se všechno na světě mění, pak se koukne kolem sebe, oslní ho okolí a pokračuje dál v cestě s dobrou náladou. Jen málo z nás bylo někdy na horách mimo zimu a tak, světe div se, překvapil nás i terén. Všichni jsme litovali, že jsme si nekoupili lepší boty. Člověk by řekl, že budeme protestovat, ale právě naopak, zbytek dne nás to hrozně bavilo, a to i díky adrenalinu, který se nám rozléval do žil. Sdělovali jsme si navzájem, jak moc si to užíváme. Pokořili jsme Velkou Svišťovku. Nezbývalo nic jiného než jít hezky dolů do hospůdky osvěžit se kofolou. Rozdělili jsme se na dvě skupinky. Jedna, která chtěla stihnout lanovku zpět do Tatranské Lomnice, a druhá, která se chtěla ještě chvilku osvěžovat i za tu cenu, že lanovku nestihnou. My ji v pohodě stihli a cestou se skvěle bavili. Na lanovce jsme si dali poslední řízek a hráli přesedávací hru, při které se kabinka jaksi houpala. Hups, ale nevadí, aspoň bylo vidět, že pořád máme nějakou energii. Vrátili jsme se tak akorát na večeři. To, co jsme absolvovali ten den, bylo nazváno vycházkou. Ovšem ti, co nestihli lanovku, přišli až kolem půl deváté a mohli se chlubit, že přišli z túry. Po výborných haluškách jsme už jen padli do postele.

Poslední den začal pohodově, žádné procházky, vycházky, nebo snad dokonce túry. Jen jsme se sbalili, naobědvali a vyrazili do města. Někdo se šel rovnou občerstvit, někdo na nákupy a někdo, respektive my, na bobovou dráhu. Ta byla vážně super, nebyla sice tak velká, ale když člověk nebrzdil, tak jako my, tak si to se správným ječením obrovsky užil. Jeli jsme několikrát a stejně jsme se toho nedokázali nabažit. Potom jsme dostali hroznou chuť na latté,  a tak jsme navštívili blízkou cukrárnu. Tam teprve padaly pořádný vtipy, vážně jsme se nasmáli. Pak atmosféra malinko posmutněla, nikomu se nechtělo tak úplně domů. Ale co se dalo dělat. Opustili jsme tu naši kouzelnou chaloupku, zašli si ještě na latté, džus a dortík  do luxusně vkusné hospody a vyrazili na nádraží. Ano, sice jsme celou noc nespali, ale aspoň jsme měli dost času na to, abychom zhodnotili výlet, zdrbli vše co se dalo a prohlídli si fotky. Doufám, že jsme výlet v tomto stylu nepodstoupili naposled. Jsme blázni, co hoří jako rachejtle pro další takové dny.

Hodnocení i z jiné stránky:
Petr Špatz: „Fakt se mi tam líbilo a ty tři dny jsem si moc užil.“

Jan Kutina: „Bylo to prostě super.“

Lucie Farová: „Byl to turisťák plný nezapomenutelných zážitků a já nikdy nebudu litovat toho, že jsem tam jela.“

Adéla Brožková: „Bylo velmi náročné jít po té krásné kamenné stezce po tak vyčerpávající cestě vlakem, ale díky tomu nádhernu to nebylo tak obtížné.“

 

Anna-Marie Petruková, 2.A

 

Harrachov 2011

Pramen LabeV termínu 13. 9.-15. 9. 2011 studenti 2. A třídy absolvovali turistický kurz v Harrachově. Hlavním cílem bylo dosažení pramene Labe, což představuje celodenní túru. Ráno se nám sice do kopců moc nechtělo, ale na Dvoračkách na nás čekal dobrý oběd a to byl hnací motor. Posilněni vepřovou s knedlíkem a zelím jsme se vydali do prudkého kopce. Jak nám dech dovoluje, kocháme se krásami Krkonoš. Potom už pláně a je to tu! Pramen Labe! Fotíme se, radujeme. Někteří z nás jsou tu poprvé. Dál už jen dolů. Cesta kolem Mumlavy byla vskutku úžasná. To uznali i ti největší drsňáci.

Na programu kurzu byla též velmi zajímavá přednáška člena horské služby, exkurze do sklárny a večerní bojová hra, při které jsme byli více než aktivní. Na turistickém kurzu se nám líbilo.

Děkujeme Městskému úřadu v Neratovicích za grant, který jsme na kurz získali.

turisté 2. A třídy