Francie

Paříž 2011

Ivana Dvořáková 2. A

Když jsme přijeli do Paříže, všichni křičeli: „Kde je? Kde je? Vidíte ji? Vidíš Eiffelovku?“
A rozhlíželi se, div si krky neukroutili a nespadli ze sedačky.Poté, co jsme k ní konečně dorazili a vzpamatovali se z toho, že už před ní konečně stojíme, jsme se rozhodli podívat nahoru. Většina z nás zvolila výtah, ti odvážnější-nekuřáčtí atleti se zdravým srdcem pak vybrali náročnější stezku po schodech. Mezi nimi jsem byla i já. Ani mně se nechtělo platit takových peněz za výtah. Před vstupem nám prohledávali batohy, nejspíš proto, abychom v nich neměli pistoli nebo nůž a náhodou tu jejich slavnou věž „nezastřelili nebo jí nevyřízli plech z nohy“.
Po nafocení věže ze všech možných stran i úhlů a po vyblejsknutí se před věží s všemožnými grimasami jsme se vydali k lodi na vyhlídkovou plavbu. Většina z nás ji využila k tomu, aby mohla obsadit paměťovou kartu fotoaparátu dalšími stovkami fotek Paříže (těch prvních osm set fotek patří Eiffelovce).
U Vítězného oblouku jsme spíš než samotný oblouk obdivovali schopnosti řidičů (obětí „vítězoobloukové“ dopravní anarchie), kteří ho trpělivě objížděli po kruhovém objezdu v době dopravní špičky. Ještě jsme stačili projít „pařížský Václavák“ Champs Elysées a zamířili do hotelu, jež byl naším zlým snem, ať už kvůli společným sprchám nebo podivn  individuím, pohybujících se kolem hotelu v „chudinské čtvrti“, díky nimž nám nebylo dovoleno ani otevřít okno.
Druhé odpoledne jsme se vydali do městečka Versailles (100 000 obyvatel), podívat se, jak si žil „Ludva XIV“. Podívat se, jak my jednou žít (ne)budem. Pak následovala prohlídka business části Paříže s mrakodrapy, tam jsme se podívali, kde si jednou na bydlení jako ve Versailles (ne)budeme vydělávat.
V Notre Damu jsme měli možnost nechat se vyzpovídat knězem v moderní prosklené zpovědnici. Ovšem největším zážitkem dne byla noční Eiffelovka, jejíž magičnost dotvářela ještě tajemná hudba indiánů.
Čtvrteční dopoledne patřilo Louvru a odpoledne pak nákupům. Unavení a s bolavýma nohama, napakovaní sýry a vínem, bez jediného místa na paměťové kartě foťáku a s minimálně dvaceti Eiffelovkami v jakékoli podobě, velikosti a barvě, ať už na oblečení nebo v podobě přívěsků či sošek, jsme se vydali zpět do Čech.

 

Aneta Rychecká, 2.A

Paříž. Pro někoho místo zamilovaných, pro někoho  nejkrásnější evropské město. Myslím, že obě přízviska si zasloužila oprávněně. Paříž je tak nádherná a magická, až se člověku tají dech. Našim výletem se školou jsme poznali  nejznámější památky, které stojí za to vidět.

První den jsme, jak jinak, vyšplhali na vrchol Eiffelovy věže. Pohled z ní je úchvatný. Stát tři sta metrů vysoko a vidět pod sebou celou Paříž jako na dlani opravdu stojí za to.  Také jsme se vydali k Vítěznému oblouku, vystavěnému Napoleonem Bonapartem, odkud se táhne ta nejdelší, nejširší a nejznámější ulice v Paříži – Champs Elysées. Poté jsme se všichni s úžasnými zážitky odebrali k vytouženému odpočinku, abychom pokračovali druhým dnem návštěvou zámku ve Versailles, jehož zahrady by se daly považovat za div světa.

Paříž a její historické centrum je vskutku kouzelné, ale stejně tak unešení jsme byli z moderní čtvrti La Défense. Výškové budovy tyčící se až do nebe nás nenechaly  klidnými. Prohlédli jsme si díla moderního umění od největší sochy palce na světě až po Grande Arche.

Pomalu jsme se vzdalovali La Défense a pokračovali k Notre Damu. Tato katedrála známá i díky románu Victora Huga je opravdu skvostem tohoto překrásného města. Nejen že byla plná turistů, ale i modlících se lidí, zapalujících svíčky za své blízké. To samé by se dalo říci i o bazilice Sacré-Cœur, kterou jsme prošli téměř s náboženskou úctou a zatajeným dechem.

Poslední den jsme strávili v jednom z největších muzeí na světě, v Louvru. Je zde i umístěn originál Mony Lisy, ale od návštěvy tohoto legendárního obrazu mě odradily velké fronty turistů.

Nakonec jsme po třech hodinách procházení různých částí muzea vyčerpaně nasedali do autobusu a odjížděli domů. Říká se, že člověku nestačí celý život, aby poznal  Paříž, my jsme ale během tří dnů zvládli alespoň to nejzajímavější z ní. Všichni z nás si tak odvezli spousty zážitků a vzpomínek na toto dokonalé město.